"ANO! Tohle je to samé TAJEMSTVÍ, které mi pomohlo zbavit se stresu, strachu a hlavně závislosti na alkoholu. Ba co víc, díky tomuto Tajemství jsem začal žít konečně šťastný život v dokonalém zdraví a hojnosti!!!

Od Mgr. Pavla Žywczoka
z Karviné
 
Drazí přátelé,
 
děkuji, že jste zde, protože v tomto dopise, na této stránce... bych vám chtěl dát něco, čemu říkám „Tajemství vnitřního klidu“.

To je moje životní dílo, které vám pomůže dosáhnout šťastného života, ať už bojujete s čímkoli:
 
- psychickou či fyzickou bolestí, 
- chronickými nemocemi,
- problémy ve vztazích,
- závislosti na alkoholu, nebo jakékoliv jiné,
- a dokonce i s finanční situací..
 
Protože o tom ten život je – být šťastný – pak ať už děláte cokoli, jste prostě šťastní a užíváte si to!

Ale předtím, než vám dám přístup k tomuto Tajemství, bych vám chtěl říct příběh o tom, jak toto Tajemství vůbec vzniklo… 

Tohle není něco, co jsem vytvořil za jeden den a doufal, že to bude fungovat!
 
Strávil jsem nad tvořením tohoto Tajemství přes 15 let – zkoušel jsem to na sobě a poté na desítkách a dnes už stovkách studentů, přátel, známých... 

...abyste měli stoprocentní jistotu, že to pomůže i vám! 

A zde je, jak to probíhalo…

Začalo to po období, kdy jsem spadnul na pomyslné dno.   

...po období stresu, strachu, depresí, závislosti na alkoholu a nemocí.  

 Tehdy jsem ucítil naději.
Naději na šťastný život.

Po skutečně druhé šanci na život jsem začal studovat lidskou biologii, funkci mozku, reakci těla na určité potraviny… 
 
...bylo to velmi zajímavé období, ale do skutečného života to nepřinášelo moc ovoce. Proč? O tom dále.
 
Jenže poté přišla zajímavější fáze, a to „studium štěstí“. Hlavně návyků šťastných, zdravých a úspěšných lidí. 
 
Tehdy jsem si dal za cíl rozluštit rovnici skutečného životního štěstí… a co se poté stalo mě naprosto překvapilo!!! 
 
Ale nepředbíhejme… 

Vraťme se o několik desítek let nazpět, do mého dětství…  

Vyrůstal jsem v chudé rodině… Jako malý jsem záviděl jiným dětem hračky…

Jako pubertální dítě jsem záviděl svým vrstevníků oblečení, možnost chodit do kina, koupit si jen tak zmrzlinu nebo sladkosti. 

Nikam jsme nejezdili, a tak jsem se nemohl ve třídě pochlubit, kde jsme byli o víkendu nebo na dovolené. 

 Samozřejmě chodil jsem čistě oblečený, najezený, ale vždy to bylo to nejlevnější – to, co bylo terčem posměchu vrstevníků.

Žádný život jen přežívání…  

Od svých patnácti let jsem si začal přivydělávat drobnými službami pro známé a sousedy. 
 
Celé prázdniny jsem byl na brigádách, abych si mohl koupit to oblečení, po kterém jsem toužil… 
 
Mé sebevědomí udupaného kluka velice vzrostlo. 
 
A tak jsem v sedmnácti udělal pevné rozhodnutí:

JÁ TO NĚKAM DOTÁHNU A BUDU SI MOCI DOVOLIT VŠE, CO BUDU CHTÍT!  

Všem ukážu, že můžu být bohatý!!! Budu mít luxusní dům, auto, oblečení, peníze na cestování po světě a šťastnou rodinu!!!

...Ano „všem ukážu“, tehdy jsem ještě hodnotil svůj život podle toho, co si o mně myslí ostatní. Zadupával jsem svůj vnitřní hlas, který mi říkal, co je pro mě SKUTEČNĚ správné… o tom jak se z toho vymanit dále, je to to nejdůležitější čeho můžete dosáhnout!

Tak jako drtivá většina z nás jsem věřil, že peníze mě udělají šťastným. 
 
A víte co, začalo se to dít!
 
Po pár letech jsem se dostal na pozici ředitele jedné malé firmy! Ale nikomu jsem to v mé rodině neřekl. 
 
Ptáte se, proč? 
 
Můj otec by mi okamžitě začal vysvětlovat, že to své šéfování dělám špatně, že bych to měl vše dělat podle něho (sám byl řidič, který nikdy žádný pracovní kolektiv nevedl a neměl za nic zodpovědnost). 
 
A tehdy přišly první větší peníze.

Měl jsem však v sobě silný program, který do mě vštěpoval otec a jeho maminka: „na peníze je třeba těžce pracovat a nutně je třeba neustále hromadit na černou hodinku, protože ta dříve nebo později nastane“.

A já se té černé hodiny bál jako čert kříže…

Nekoupil jsem si auto, na které jsem měl peníze, ale koupil jsem auto, které by nepopuzovalo ostatní. 

Když jsem byl u moře, tak jsem toužil jezdit na vodním skútru, ale nepůjčil jsem si ho, abych zbytečně neutrácel. 

Když jsem jel během léta podruhé k moři, tak jsem byl před návratem dva dny zpocený z toho, jak mne bude posuzovat rodina, známí, podřízení.

Měl jsem strach z hodnocení.

Tak jako každý z nás, aniž si to uvědomujeme..

Ale úspěch přesto pokračoval a dostal jsem nabídku na vedení vetší firmy. 
 
Nabídku jsem přijal. 

Mou největší přednosti byla empatie k lidem, schopnost vést kolektivy a motivovat je k práci. 

Pak to šlo jedno za druhým. 
 
Super! Chci mít rodinu, zdravé a úspěšné děti? 

Bylo tomu tak. 
 
Ještě luxusnější dům, luxusnější auto, dražší dovolená a…. Měl jsem všechno, co jsem si vysnil, co jsem si uměl představit!!!

Ale pak najednou z ničeho nic…

Opravdu z ničeho nic?

Během celé této úspěšné kariéry jsem měl pořád (paradoxně), více a více zakořenělý existenční strach. Ničím opodstatněný strach. Strach z černé hodiny. Strach, že mi jednou někdo za mou dosavadní práci poděkuje a na mé místo DOSADÍ MLADÉHO, SCHOPNĚJŠÍHO A DRAVĚJŠÍHO MANAŽERA.  

A proto jsem v roce 2004 udělal opět zásadní rozhodnutí…. 
 
Rozhodnutí, že už nikdy nebudu pro nikoho vytvářet majetky a peníze. Budu dělat sám na sebe. 

Založil jsem si vlastní stavební firmu. Věřil jsem, že uspěju. Že to bude skvělé. Vždyť jsem byl vždy velice úspěšný v tom, co jsem dělal. 

 Proč by tomu tentokrát mělo být jinak?
 
 Ale po pár měsících to zase přišlo…

Strach. Obrovský strach. Tentokrát z toho, že nedostanu zakázky a že nedostanu zaplaceno za faktury.

Pořád jsem chtěl víc a víc. A s tímto lpěním a srovnáváním s ostatními úspěšnými, se můj strach čím dál více prohluboval. Své majetky a rodinu jsem si vůbec neužíval, začal jsem být neustále ve stresu, přestával jsem si užívat maličkostí v životě, přestával jsem být v přítomnosti, a namísto toho ve svých myšlenkách… Až se to stalo...

Najednou bum bác a bylo to tady. 
 
Totální krach, nezaplacené zakázky, v důsledku toho nesplacený úvěr a byl jsem až po uši v dluzích. 
 
Já se dostal do situace, kterou jsem se snažil vytěsnit ze své mysli od roku 1990. 
 
ČERNÁ HODINA. Černá hodina, kterou zhmotnil neustálý strach z vytvořené iluze mého tatínka a babičky, které jsem se neustále bál. Tento strach se zhmotnil. Dům, auto, všechen majetek pryč.

Z ÚSPĚŠNÉHO manažera a podnikatele jsem se zřítil na samé dno.

Pozn. Všimněte si, že se můj strach neustále stupňoval. Dával jsem těmto myšlenkám větší a větší pozornost, až se tyto představy zhmotnily. Pokud si také představujete negativní situace, tak víte, co se nakonec nevyhnutelně stane. Ale vy to však můžete na rozdíl ode mě ještě zvrátit. Jak? O tom dále.  

Ještě před krachem strach vytvořil silné deprese. Nastálo období úzkosti, stresu, alkoholu a nemocí. Byl jsem závislý na alkoholu a byl jsem bezdomovec.
 
Byl prosinec roku 2015 a já měl dvě možnosti. 
 
Buď zůstat v mínus 15 stupních pod mostem nebo zavolat mým rodičům, které jsem v zoufalství opustil ve svých 18 letech. 

Rozhodl jsem se zavolat. 

Rodiče mě vzali do podkrovního pokoje, ve kterém se netopilo, ale pod jednou podmínkou....

Přestat pít alkohol, a to z minuty na minutu...  a tak jsem ze dne na den přestal pít. 

Od momentu kdy jsem silou vůle přestal pít se deprese znásobily. A trvaly tak dlouho, dokud jsem svou závislost zvládal jen sílou vůle. Dokud jsem nepochopil co doopravdy musím udělat. Že to neustále nutkání a zvládání potřeby pít je v mysli a když to změním - dostanu své myšlenky pod kontrolu a uzdravím mysl - pak se závislosti na alkoholu zbavím jednou provždy.

Sehnal jsem si práci ve fabrice a vracel se domu po 18h. 
Po příchodu jsem musel, stejně jako když mi bylo 6 let, svlíknout se do naha, osprchovat, obléct si čisté pyžamo, sníst večeři a pak buď:  

• Jít do obýváku k rodičům a poslouchat jejich neustálé narážky, jak jsem neschopný, jak jsem rozvrátil rodinu a jak jsem prohýřil celý majetek. 
• Nebo jít do podkrovního pokoje a tam si jít rovnou lehnout. Elektriku jsem zde neměl. Ani se zde netopilo.
  

A tak jsem každý den ulehal po 18 hodině do postele s abstinenčními příznaky.

Tenkrát jsem netušil, že se vše dělo pro mé největší dobro.

Když jsem ležel v posteli ve strachu a v obrovské psychické bolesti, naprosto zpocený, a přitom venku bylo mínus 9 stupňů a v pokoji maximálně 12...
 
Vzpomněl jsem si na malou knížku od Edkarta Toleho „Moc přítomného okamžiku“. 
 
Teď v tuto chvíli žiješ v hojnosti. Teď v tuto chvíli. 
 
Ne když vyhraješ loterii, nebo zdědíš velké jmění. 
 
To si mám lhát, že žiju v hojnosti, když naprosto nic nemám kromě závazků vůči bankám???

Opakoval jsem si ty myšlenky jako nějakou mantru: „Teď jsi šťastný. Teď žiješ v hojnosti.“
 
 Několik týdnu jsem těm myšlenkám nerozuměl. Kromě psychické bolesti, ve mně rostla zlost vůči těm dvěma větám.
 
A pak to přišlo!!!

Přece se jedná o stav mysli, ne o reálný stav. Vždy je pouze tady a teď. Žádný jiný okamžik neexistuje.

Teď jsem šťastný. Teď žiju v hojnosti. Ne teprve, až budu mít skvělou práci, peníze na účtě… Ale teď.  

A NAŠEL JSEM V SOBĚ TU OBROVSKOU ODVAHU PŘESTAT MÍT STRACH. 
 
EXISTENČNÍ STRACH, KTERÝ MĚ DOPROVÁZEL OD ROKU 1990. 
 
Nastala obrovská úleva. Kapky potu zmizely. Nastalo období naděje. Naděje na nový život. Naděje vytvořit si nový svět!!! 

 Ale pořád to nebylo ono. Sice přišla nová práce, vlastní bydlení, nějaké peníze, ale… Nutkání se napít a depresivní stavy se stále vracely.

V té době mi má známá dala mimořádně tlustou knihu, ze které prý Edkart Tolle vycházel. Po otevření jsem však zjistil, že je velice nezáživně psaná a těch stránek… raději jsem ji odložil do spodního šuplíku mého stolu.  

Stále více jsem si však všímal lidí, kteří prožívají ve svém životě velké překážky, nejsou na tom finančně dobře, ale stejně jsou v naprostém vnitřním klidu a šťastní. 
 
Jakoby z nich něco vyřazovalo. Něco nepopsatelného. Klidného. Čistého.
 
Toho samého jsem si také kdysi všimnul u velkých „duchovních“ avatarů. 
 
Nedalo mi to a pustil jsem se do studia různých náboženství, duchovních vědění, kvantových výzkumů, dokonce jsem zkoušel regresní terapie, kyvadla, hypnózy, čištění mysli apod. 

Toužil jsem po tom zjistit jaká je rovnice štěstí. Jaké je to Tajemství. 
 
 Tajemství, které odděluje lidi:

• kteří nemají žádnou závislost a jsou v životě bezprostředně šťastní, bez ohledu na to, co se kolem nich děje,
  
• kteří můžou mít třeba i všechny peníze světa a stejně jsou nespokojení, utrápení a nešťastní – tak jako já kdysi.
  

Každá z těchto praktik ale něco postrádala. Sice mě to nachvíli přesunulo více do klidu, přestal jsem pít, příznaky mých nemocí ustály a zvýšil se pocit štěstí z prožívaného života. Ale… 
 
Po několika týdnech jsem byl zase zpátky. Jakoby každý z těchto kurzů nebo učení měl pouze část celku. 

POŘÁD JSEM MĚL ÚZKOSTI A "ABSŤÁK".

Proč? Protože jsem nechápal, že to je neúplné, že to je málo. Jako kdybyste vařili brambory ve vodě o 40 stupních a divili se, že jsou pořád syrové. Chyběla tomu… celková transformace.

A zde ve mně poprvé cuklo. Vstoupilo mi do hlavy slovní spojení Transformace mysli.

Jak jsem postupně studoval, tak jsem čím dál více narážel na jednu společnou věc, kterou tyto známé „duchovní“ osobnosti mají…

Jednoho pochmurného večera, kdy neustále pršelo a na okně stékali kapky vody, do mě jakoby uhodil blesk. Tři roky jsem již studoval kvantové výzkumy, duchovní a seberozvojové knihy. A zrovna tento večer jsem četl knihu od Hawkinga, ten zde zmínil jeden kurz nebo-li knihu.   

A najednou mi to došlo.

Edckart Tole ji také zmiňoval. A vlastně skoro všechny duchovní osobnosti ve svých učeních zmiňují tuto knihu. V hlavě se mi vše rozsvítilo a vše směřovalo k jedné knize. Knize, kterou mi dala má známá. Ta, kterou jsem před třemi lety odložil do šuplíku. 
 
Po několika-letém odmítání této mimořádně tlusté knihy, jsem ji začal číst… a následně studovat.

Knihu s názvem Kurz Zázraků.

Kniha obsahovala kromě hlavního textu a různých příruček i roční praktická cvičení pro studenty. Na každý den jednu tréninkovou lekci. 

A já tyto cvičení začal praktikovat. Každý den, celý den, jsem trénoval jednu z lekcí. 365 lekcí. 
 
365 dní tréninku.

Lidé očekávají nějaký zásah z nebes. Je to tak??? Ale ten se nikdy nedostaví. 

V této knize americké psycholožky a profesorky psychologie na Kolumbijské univerzitě v USA, Helen Schucmanové, je napsáno:
 
„Netrénovaná mysl je šílená.“
 
 A je to pravda. Jenže tuto větu jsem pochopil teprve, když moje mysl byla už vytrénovaná a já ji měl plně pod kontrolou. Koncem prosince roku 2017 jsem dosáhl toho, co kniha Kurz zázraků slibovala. Vnitřního klidu.

A můj život začal od začátku. Prošel jsem transformací. 
 
 Transformoval jsem svou mysl.

Kolem Velikonoc roku 2019 mne požádali, abych svůj příběh a zkušenosti s knihou Kurz zázraků odvyprávěl na jedné přednášce. 

A od té doby se na mne kvůli této knize začala obracet celá řada lidí. Proč? 

Abych je touto knihou vedl. 
 
Říkal jsem si, když tato kniha u mě má tak mimořádné výsledky. U člověka, který byl dlouhá léta alkoholik, byl na samém dně, skoro spáchal sebevraždu...
 
Takže u „normálních“ lidí to musí fungovat daleko lépe a rychleji!

Na podzim toho roku jsem ještě vystoupil v pořadu Cesty k sobě a o vedení knihou Kurz zázraků začala projevovat zájem ještě více lidí. 
 
A já nevěděl, co s tím. Říkal jsem si jak jim mám pomoci?

Až v únoru roku 2020 se objevila v Brně má známa Zdeňka, která zorganizovala pro zájemce studia dle knihy Kurz zázraků seminář. Před seminářem mi oznámila, že tito studenti mají zájem o studium pod mým vedením. Co se stalo?
 
První skupina studentů ročního studia dle knihy Kurz zázraků byla na světě! 

 A o tři měsíce později vznikla druhá skupina.  

Každý z mých studentů byl současně mým učitelem, tak jak to je psáno v knize Kurz zázraků.

A já jako učitel nic neučil. Pouze jsem svítil svým příkladem a byl průvodcem touto knihou.

Měl jsem obrovský pocit štěstí, když v první skupině již po několika týdnech Maruška, která byla několik měsíců práce neschopná...
 
Měla deprese a celkové vyčerpání (spala pouze dvě hodiny denně)… 

Začala mít opět radost ze života a začala spát víc jak sedm hodin denně!!!
 
Již po půl roce tréninku mysli dle knihy Kurz zázraku se její manžel vyjádřil, že teď po padesátce je spokojenější a radostnější, než když ji bylo dvacet.  

A ZAČALY SE DÍT ZÁZRAKY!

V druhé skupině byl Daniel. Ten tuto skupinu zorganizoval z postele. Jíž více než tři roky byl na plném invalidním důchodu, kvůli depresím a následkům po borelióze. Nebyl schopen fungovat mimo postel déle než čtyři až pět hodin denně. 
 
Jaké bylo jeho překvapení? 

Po pěti měsících byl schopen jet více než čtyři sta kilometrů vlakem a pak autem na workshop, který zorganizovala jeho skupina v rámci Kurzu zázraků. A tam po meditaci „Já jsem“ byl schopen udržet svůj vnitřní klid více jak dva týdny. 
 
Již ke konci kurzu přestal užívat veškeré prášky a po roce tréninku mysli opět nastoupil do práce, jako naprosto zdravý člověk.
 
V současné době pracuje i pro charitu, kde pomáhá lidem jako byl on. Motivuje je a povzbuzuje svým příkladem.

Když jsem končil práci s první a pak druhou skupinou uvědomil jsem si podstatnou věc.  

Naprostá většina studentu je netrpělivá. Nemá disciplínu. Nechce věnovat tolik času každodennímu tréninku. 

Je to obdobné jako se cvičením. Velké prvotní nadšení, ale počáteční zápal po měsíci ochabne. Druhý měsíc je to více méně povinnost a třetí měsíc jen několik jedinců pokračuje. 
 
Nebo roční kurz angličtiny. Kolik studentů skončí po třech měsících a kolik po půl roce a…?

Ale to nebylo jediné uvědomění…  
Vzpomněl jsem si na jeden text z knihy. 

„Tato kniha není konečná, je to teprve začátek.“  

„Pavle, co kdybys roční kurz dle knihy Kurz zázraků zkrátil?“. A já si řekl proč ne. Zkušeností se studenty mám spoustu a uměl bych to. A tak jsem kurz zkrátil na tříměsíční. A co se stalo? 

Fungovalo to! Dokonce lépe než roční kurz!
 
Ale, co jít ještě dále… tři měsíce je pořád pro spoustu lidí dlouhá doba, že ano? 🙂 
 
A tak mě napadlo vzít všechno, co jsem doposud zjistil. 

 Vzít všechna tajemství šťastných lidí, které jsem dlouhé roky hledal. A vytvořit z nich postup nebo-li metodu. 

Metodu, která by každého:
- bez rozdílu věku,
- životní nebo finanční situace...

 ...dostala do vnitřního klidu.

Do vnitřního klidu, který by měli neustále, bez ohledu na situaci, v jaké se nachází.
 A byli by skutečně šťastní!  

 A tak to vzniklo. To je příběh, několika-letý příběh, který mě vedl k vytvoření tohoto Tajemství, které bych vám chtěl dnes nabídnout. Kurzu, metody, postupu, rovnice… s názvem FRIALKOHOL - Cesta ke svobodě.

• Pochopíte proč jste závislí.
• Proč máte neustále nutkání i když se moc a moc snažíte to změnit.
• Naučíte se, jak mít myšlenky pod kontrolou.
• Tam transformujete svou mysl a změníte svůj bolestivý život na radostný, veselý, plný lásky a hojnosti a bez závislosti. 

Dovolte vás pozvat do 5-ti týdenního kurzu FRIALKOHOL - Cesta ke svobodě, kde se zbavíte závislosti na alkoholu a prozradím vám...
 
 ...5 tajemství, které vám pomohou ve všech oblastech života.
 
 ZDRAVÍ. VZTAHY. FINANCE.

 A také na všech úrovních.
 
 FYZICKÉ. PSYCHICKÉ. EMOČNÍ. DUCHOVNÍ
  
 Nevěříte? Zkuste si to sami!
   
 Je ČAS na sobě začít pracovat!